Byl to zvláštní pocit. Jednu chvíli sedíte za stolem a z písmenek a myšlenek skládáte příběh, dáváte život postavám a svým představám a najednou sbíháte schody v zasněžené Praze a proti Vám, kde se vzala tu se vzala, vaše postava. Valérie. A hned vám pod nohy hodí klíče. Já vím zlehčuji to. Chtěl jsem tím říci, že jsem zažil něco co se spisovatelům moc často nestává. Díky mým přátelům, kteří se rozhodli mi pomoci s projektem natočení filmové povídky, mohu to co jsem si pouze napsal, převést do reálu a oživit krásnou Valérii, statečného Kristiána i prohnanou Rakontelu. Kamery se roztáčí áá akce. Pilná fotografka vše zaznamenává a tvoří fotopříběh.