Horečná

Horečka mi sálá z očí
celý svět se se mnou točí
budoucnost se rovná přítomnosti
pochybuji o své totožnosti
nevím kde je nahoře a kde je dole
za to můžeš ty bílý apoštole
že ukázal jsi mi tu cestu k ní
o které každý básník sní

Básníci bohužel lítat ve snách smí
den už odchází za okny se tmí
prsty co běhají po klávesách rychle
datlují a tváří se tak zpychle
jen růžová je cesta spásy
mám jich víc tak někdo další dá si?

Iluze

Miluji iluzi, miluji kouzlo okamžiku,
miluji počítat srdce úhozy, myšlenky snů, tajných společníků
Miluji hvězdy, konkubíny měsíce nad námi
miluji růže, princezny mezi květinami
Co však miluji nejvíce
a trvá to už měsíce
Tebe, co nazývám Tě lásko,
Jsi Ty, Tajemná krásko.

Koremando tam nahoru

Hej Ty tam nahoře, ať už jsi bůh, či energie či osud. Zkrátka TY co nad námi smrtelníky dohlížíš, aby chodili po těch správných cestičkách a byli vedeni tam, kam si zaslouží. Respektive, kam si myslíš TY, že si zaslouží. V tomto psaní, které je určeno pro TVÉ smysly, protože sám nevím, jestli máš oči či něco jiného, budu Ti říkat TY. Doufám, že se neurazíš, že TI tykám, koneckonců dle astrologů není má duše na tom to světě žádné ucho. Zkrátka a jednoduše. Prostě mi ji pošli. Dlužíš mi to. Vím, že jsi mi jednu už poslal a musím říci, že se TI to povedlo. Hned jsem věděl že je to ta pravá. Ale nebyl bys to TY, abys mě nezačal zkoušet, zda to jen tak říkám anebo že to jako myslím vážně. Tohle bylo od TEBE trochu nefér, protože jiným to pošleš bez zkoušek a se zárukou. Na druhou stranu jsem paličatý a mám svou hlavu, jak mi prozradily hvězdy a zároveň, a to bys možná neměl slyšet, mi potvrdily pravost TVÉ volby. Teda jeslti nekecaly. Přeci jen hvězda je hvězda. Ale ta doba testování už by mohla skončit, co myslíš? Má pravá se zatím snažila dokázat mi, že je nepravá a musím přiznat, že tedy začíná slavit úspěchy. A tak ji vlastně zase nemám. Musíš přiznat, že jsem Tvou zásilku nebral na lehkou váhu. Nechci se nějak chlubit, vím že co je dobré se chválit nemusí, to se chválí samo, přesto vzhledem k tomu že jsi vševědoucí, tudíž toho máš moc, musím říci, že jsem se snažil. No návod jsi k tomu nepřiložil, tak jsem na to šel různými cestičkami. A zkoušel, testoval, hledal nové postupy, ale pořád marně. Tak jak je to s tou pravostí? Ta se přeci odvíjí jen od něčeho hmatatelného. Kdyby tomu tak nebylo, tak pravá je Klaudie, to je jasné. Takže ještě jednou. Už mi ji pošli. Ta, která bude ta pravá a budu to vědět nejen já, ale i ona sama. Zase toho tolik po TOBĚ nechci ne? Jo a kdyby to šlo zkrátit dobu dodání, budu rád. Tvůj Básník.

Spisovatel a Valérie

Byl to zvláštní pocit. Jednu chvíli sedíte za stolem a z písmenek a myšlenek skládáte příběh, dáváte život postavám a svým představám a najednou sbíháte schody v zasněžené Praze a proti Vám, kde se vzala tu se vzala, vaše postava. Valérie. A hned vám pod nohy hodí klíče. Já vím zlehčuji to. Chtěl jsem tím říci, že jsem zažil něco co  se spisovatelům moc často nestává. Díky mým přátelům, kteří se rozhodli mi pomoci s projektem natočení filmové povídky, mohu to co jsem si pouze napsal, převést do reálu a oživit krásnou Valérii, statečného Kristiána i prohnanou Rakontelu. Kamery se roztáčí áá akce. Pilná fotografka vše zaznamenává a tvoří fotopříběh.