Temná jízda půlnocí na Karlštejn

Blíží se půlnoc. Přemýšlím co bych podnikl, aby se mi chtělo spát. Najednou mi hlavou prolétává nápad. No jasně. To je správný úlet. Přesně o půlnoci vyrazím na kole na Karlštejn a a podél vody se vrátím zpět. Když pojedu normálně, tak víc než čtyři hodiny mi to nezabere. Do půlnoci zbývají 4 minuty. Poslední přípravy, lahev z vodou, hlad snad mít nebudu. Přesně o půlnoci stojím venku. Jdeme na to.
Sjíždím do Řeporyjí. Vítr mě chladí rozpálené čelo. Dlouhý kopec a šup už jsem před Ořechem. Zatím to jde dobře. První zaváhání je, když vyjedu z Ořechu. Tmavá silnice. Nikde nikdo. Auto sporadicky. Myšlenky mi klepou na čelo. Vyfuním kopec v Chýnici a už si to valím opět mezi poli. Občas fouká nepříjemný vítr. Na silnici se zastaví srna. Dívá se. Je to strašidelné. Pak odběhne. Uff. Konečně Trněný Újezd. Na zastávce využívám její funkce a zastavuji. Naštěstí nikdo nenasedá. Tma je jako v pytli. Pěkně oddechuji. No nic, jestli chci se ještě vrátit máme to pěkný kousek. Odrážím se. Kopečky před Mořinou mi dají pěkně zabrat. Ale dám je. Nic kolem neexistuje. Jen já, kolo, silnice a cíl. Nic jiného mě nezajímá. Všechny myšlenky co mě pořád mučí, zatlačuji do pozadí. Mořina, profrčím jí a už si to valím samospádem do Karlštejna. Občas přibrzdím. Do cesty mi skáče lesní zvěř. Jednou je to jen taktak. Profrčím kolem hospody Pod Dračí skálou. Teď mi asi nic nedají. Karlštejn se tyčí nade mnou. Pěší zóna je vymetená. Z okna penzionu zaslechnu hlasité vzdychání. Já se tu dřu na kole a tamhle se někdo dře na….. Otázkou je, kdo se má lépe. Sjezd končí jsem u řeky. Menší část cesty mám za sebou. Odpočívám. Řeka šumí. Co já tu vlastně dělám? Mozek je opravdu zvláštní. No nic je čas. Odrážím se a jedu. v Hlásné Třebáni přejedu Berounku a pak už si to valím lesem, polem. Řevnice, Lety, Dobřichovice. Všude je ticho. Už ani auta nejezdí. Začíná doba hlubokých spánků. Připadám si čím dál tím jinak. Začínají se ozývat lýtka. Moc jsem na pohodu zatím nejel a to se mi může vymstít. V Dobřichovicích se napojuji na úžasnou cyklostezku, která mě přes Mokropsy zavede do Černošic. Pauza na pití. Vše v noci vypadá jinak. Nezdržím se dlouho. Radotín pouze projíždím. Polní cesta, samý výmol, ale držím se. Konečně světla. Lahvovický most. Teď už to bude pohoda. Kopíruji tok Vltavy. V jednom bodě odbočím a stará silnice, která slouží už jen pro pěší a cyklisty mě zavede až do Hlubočep. Už jsem skoro doma. No skoro. Prokopské údolí je ztichlé. Svítí jen Vojenský objekt. Copak skrývá za tajemství? Všude jinde tma. Pneumatiky sviští. Nepotkám nikoho. Opět světla, ještě kousek a jsem u dolní nádrže. Vidím nad sebou Twins. Začínám být úplně vyřízený. Tak blízko a tak daleko. Objedu nádrž, lesním zarostlým tunelem a jsem na Malé Ohradě. Zvolním. Kopeček a jsem pod Twins. Ještě kousek…… konečně zvládl jsem to, jsem v cíli. Čas příjezdu 4:10.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *