První drajf

Skleněné dveře se otevírají, je slyšet cvrček. Konečně. Spirit přestal být snem, stal se skutečností. Sedám a odrážím se. Start. Šlápnu do pedálů. Ve sluchátkách zazní Kabáti. Cvak a cvak, zvyšuji rychlost, přehazovačka poslouchá jako hodinky. Devětadvacítky jedou lehce. Najíždím na polní cestu. Teď teprve začíná ten správný drajf. Spirit se cítí jako doma. Hydraulika lehce dobržďuje, naplno si netroufám. Sjíždím šmahem po malé asfaltce. Přilba sedí pevně, jen ty hnusný mušky lezou do očí. Těsně před viaduktem zahýbám a drandím si to po silničce. Vápenka je brzy na dohled. Naproti mě běží slečna se dvěma psy. Usměje se na mě, úsměv opětuji, proč by ne. A už svištím dál. Jedu pomalu, ale vytrvale, rozbitá cesta mi dává zabrat. Ale Spirit je jako ryba ve vodě. Projedu rybníkem uprostřed cesty, vyhoupnu se nahoru a chvíli zastavuji. Odpočívám. Kolem mě náhle prosviští nějaký magor, ale nepokračuje po cestě, jak by každý očekával, ale odrazem zmizí v rokli. Nechápu. Opět sedám na Spirita a pokračuji. Brzy jsem v Prokopáku. Pot už ze mě leje, je vidět že jsem totálně z formy. Ještě kousek a jsem u nádrže. Musím si odpočinout. Chviličku a pokračuji. Teď už jen do kopce. Twins jsou blízko. Snažím se šlapat lehce stejně funím. Ještě kousek a hodinka s kolem je pryč. Spirite, myslím, že to je začátek našeho velkého přátelství.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *