Magor na procházce

No jistě že budu psát o sobě. To je přeci jasné. Začalo to nevinně. Thajská masáž byla příjemným zpestřením večera. Měl jsem z práce poukaz a tak jsem jej dnes konečně použil. Thajky mě likvidovaly v Karlově ulici. Ti co jsou líní číst v mapě nebo neznají Prahu, je to ulice u Karlova mostu. Poté jsem se rozhodl, že si udělám procházku. Byl takový vlahý vzduch, nábřeží žilo, lidi korzovali, párečky se líbaly nebo pekly na grilu, všude hrála hudba, tedy co jsem zaslechl mezi pauzami mezi písničkami v iPodu. Bezdomovci vesele voněli a cinkali lahvemi, prostě krásný večer. A najednou mě to napadlo. Proč nezkusit dojít domů pěšky? Sockou budu doma za 30 minut, takhle se projdu. A od myšlenky není daleko k realizaci. Vyrážím. Procházím po náplavce k pavoučímu mostu, přecházím Vltavu a brzy jsem u Smíchovského nádraží. Pořád si myslím, že je to skvělý nápad. Jdu dál. Opovržlivě sleduji busy a tramvaje plné lidí co jedou a vezou se. Pche. Na Zlíchově si ale začínám připouštět, že to zase až tak dobrý nápad není. Hlavně se už setmělo a Prokopské údolí, kterým musím zákonitě projít je ponořeno do hluboké tmy. Zatínám zuby a jdu dál. Hlubočepy. Teď už vím, že jsem magor. Ale je proti mému přesvědčení si to přiznat či nedejbože se otočit. Vcházím do údolí. Prvních 300 metrů dobrý, ještě se svítí. Pak už černo. 4 km absolutní tmy. Jednou projedou cyklisté. Mají světlo hadi a jedou. Nikde ani živáčka ani mrtváčka. Ještě toho trochu. Míjím vojenské zařízení a podbíhám železniční trať. Za chvíli projede vlak. Vypadá jako drak. Představivost ale výjimečně mlčí. Je to nekonečné a jsem tak sám. Měsíc svítí, je ho srpeček. Už si nic nepřipouštím, jen poslouchám a jdu. Konečně záblesk světla. Jsem na druhé straně. Prošel jsem. A žiju. Ještě kopec mezi domky a už vidím světla Ohrady. Světla se stále přibližují. Probíhám sídlištěm se studeným potem po celém těle. Konečně. Jsem doma. Já to dal. Dívám se na krokoměr. 15 km. To jde ne?

2 thoughts on “Magor na procházce

  1. Pěkná procházka, zase jsem si vzpomněla na veselou příhodu, jak jsem šla jednou po „pracovní akci“ v noci domů, dík :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *